Sex na pracovišti: co jste možná nevěděli

Mladá barmanka

Když se řekne sex na pracovišti, tak si asi hned každý představí kravaťáka zastávajícího důležitou funkci v prestižní firmě, jak ohýbá svoji sekretářku v rajcovní bílé blůzičce. A už se třeba těšíte, jak vám tady budu vyprávět svoje zážitky a zkušenosti. Ale musím vám hned na úvod sdělit jedno závažné tajemství – já se sexem na pracovišti žádné zkušenosti nemám. „Skandální!“, už slyším některé pobouřené hlasy. „Co je to za redaktora stránek zaměřených na sex, když nikdy neprcal sekretářku? A to má ještě tu drzost o tom psát článek?“

Nemějte mi to za zlé. Nejsem Kája Mařík a nemusím být u všeho. A nikdy jsem v žádné firmě nepracoval jako specialista HR marketingu, direktor fundraisingového týmu nebo generální konzultant PR account-executive koordinátorského establishmentu. Zkrátka a dobře jsem loser. Všechna zaměstnání, jimiž jsem během svého doposud krátkého života prošel, se dala vyjádřit nějak česky. Ale mám mnoho známých a tudíž kvalitních zdrojů informací. A od nich vím, že klasické kancly, kde se to jen hemží bílými límečky, na sex mezi zaměstnanci moc stavěné nejsou. Ne že by se tam nic neodehrávalo, to bych kecal. Ale určitě to není zdaleka taková sláva, jak by si pomyslel člověk, který viděl stovky videí na téma „sex in the office“.

Jak to funguje v kanclu

Tak za prvé, všude jsou v dnešní době namontované kamery. Ty pečlivě zachycují všechny pohyby i flirtování. Za druhé, ve velkém množství těchto firem musí být všichni zaměstnanci profíci, nezřídka zvládající psychicky náročnou a odpovědnou práci. Lidi potřebují své záležitosti řešit přísně profesionálně a na nějaké rejdy nemají náladu.

Za třetí, všechny románky se snadno provalí, a to i když zrovna nejsou na místě kamery. Je málo pravděpodobné, aby se spolupracovníci zachovali kolegiálně. Čili že by to, že to táhnete s tou žábou ze třetího, ututlali. Spíše se budou cítit ukřivděně, že zatímco oni pracují, vy si užíváte. Tyhle věci pak rozvrací pracovní klima, pracovní morálku – a je to potom na houby.

Pojďme tedy do opačného extrému. Existuje nějaké místo, které vyloženě sexu na pracovišti přeje (když nepočítáme nevěstince)? Ano. Jsou to stravovací podniky – restaurace, bary a kavárny.

Perfektně organizované harémy

Netušili byste, jaká sodoma gomora v těchhle podnicích vládne. Není tomu tak všude, to je jasné. Ale mnohé tyhle firmy fungují jako dokonale organizované harémy. V čele je majitel podniku. Může to být už padesátník, může to být zaopatřený chlap s rodinou, může být i slizký a arogantní (dost často  je to kombinace všeho). Ale přesto si může dopřávat sex s mladými, krásnými holkami. A to tak často, jak se mu jen zachce.

Má totiž, chlapec, ve svých rukách velkou moc. Může si vybírat do svého podniku servírky. Obsluha v restauraci je z 90% něžného pohlaví, a z 90% to dělají mladá děvčata. Je to hrozně fyzicky namáhavá činnost, je to něco, co těmhle lidem nepředstavitelným způsobem bere čas – starší ženy to tedy dělat nemůžou.

Všemu napomáhá systém, podle nějž velká část českých stravovacích podniků funguje. A co je z nějakého mně neznámého důvodu pokládáno za normu. Jde o systém organizování směn. Je úplně běžné, že servírky dělají šestnáctihodinové a delší směny. Odmakají tak třeba tři, čtyři dny – a zbytek týdne mají volno. Mohou tedy pak být doma, i když v případě mladých studentek je zbytek týdne spíše dobou, kdy mohou dohánět školní povinnosti. Jasně že by bylo daleko praktičtější a efektivnější, kdyby šéfové rozdělili denní služby na ranní a odpolední směnu. Pracovnice by pak oddělaly sice třeba pět, šest dní v týdnu – ale aspoň by měly rozumnou pracovní dobu.

Ale proč? Takhle je plánování směn daleko jednodušší. A navíc tenhle systém právě umožňuje šéfům restaurací, aby si užívali určitých výhod.

Dopřejte jim benefity

Co je totiž jednodušší, než přijít za servírkou kolem půlnoci, kdy jí končí pracovní doba, a říct: „Helenko, to byl ale den, co? Nedáte si se mnou kávičku?“. Milou holku potom nadřízený zahrne mnoha něžnými, chlácholivými slůvky. Helenka, schvácená celodenní dřinou, prožívá krásné pocity, že její šéf, kterého měla za pěkného rasa, s ní soucítí. A že je nadšený z toho, jak pěkně odnášela talíře, a jak zvládla obsloužit tu protivnou německou rodinu. Bez větších okolků se tedy nechá zavést do kuchyně, kde ji šéf pěkně ojede do zadku.

Šéfové restauračních zařízení pak umí projevit svoji štědrost – slíbí svým zaměstnankyním různé benefity, dokáží jim naplánovat služby podle jejich přání nebo jim dovolí v práci vybrat vlastní hudbu. Když je pak ten šéf tak laskavý a chápavý, není divu, že se mu pak každý den vzadu v kuchyni střídá Helenka s Klárkou, Renátou a Gábinou. A pokud nějaká zaměstnankyně není k ničemu svolná? V pořádku, není problém. Ale ať se pak nediví, když přijde slabší sezóna a není nutné využívat všech servírek, hádejte, která dívčina půjde z kola ven?

Můžete se nad tím pohoršovat, ale tak to prostě je – a většinou jsou s tím všechny zúčastněné strany smířené. Takže k ničemu špatnému vlastně nedochází. Pro vás je to jen inspirace. Chcete si vybudovat hezkou sestavu mladých krasavic, které vám budou vždycky po vůli? Víte, co dělat. Vzhůru do vzrušujícího světa gastronomie a stravování.