Sex mezi národy: poznávejte jiné kultury 6

Dívka s vlajkami | © Depositphotos – HASLOO

Tušíte správně. Po delší odmlce je tu další díl seriálu, v němž autor na základě nekolika povrchních zážitků vynáší soudy o tom, jak jsou na tom různé národy ve vztahu k sexu, respektive zástupkyně různých národů. Takové Rusky, Francouzky nebo Holanďanky by se asi netvářily hezky, kdyby zjistily, jak jsme je tady podrbali. Měly by asi pořádnou pifku. Ale vycházíme ze základního racionálního předpokladu, že jim jde čeština ještě hůř než ten sex. A v sexu jim to jde jak psovi pastva. Takže i kdyby se něco přihodilo a ony se nějakým způsobem dostaly na tyto stránky, stejně nebudou rozumět jedinému slovu. A pokud se pletu a právě teď čte tyto mé řádky nějaká dokonale česky rozumějící Holanďanka, Ruska nebo Francouzka, rozzuřená na nejvyšší míru, protože tvrdím, že to v posteli vůbec neumí – pak ji vyzývám, aby se mi ozvala a přesvědčila mě o opaku. Svatosvatě přísahám, že pokud předvede své kvality, všechny své posměšky smažu a ještě si tu veřejně posypu hlavu popelem.

Tak, to bychom měli, a teď můžu uvést nové téma – Italky. Minule jsem předeslal, že by měl být tento díl poslední, ale zatím nevím, jestli jsem se neunáhlil. Někdo by mi mohl právem vyčíst, že tento seriál není vyvážený. Evropu jsem probral skrz na skrz, avšak fajnšmekři se můžou divit, proč tu bylo tak málo exotiky. Dokonce i tak obligátní exotiky, jako jsou Brazilky, Číňanky nebo Thajky? Taky černý kontinent zůstal úplně opomenut. No zkrátka a dobře – taky mám na své pomyslné mapě ještě hodně bílých míst. Pořád je co objevovat. Tak nechme to ještě otevřené, uvidíme, co se ještě naskytne, rád se o nové zkušenosti podělím. Teď už ale věnujme pozornost Italkám.

Italky

Ačkoliv v tomto seriálu generalizujeme až běda, musím u Italek podotknout hned na začátku – člověk to nesmí s tím zevšeobecňováním přehánět. Předtím, než jsem potkal svoji malou Italku, bych si o kohokoliv pocházejícího z Apeninského poloostrova neopřel ani koloběžku. Měl jsem vždycky k tomuhle národu odpor. Sluneční brýle, šílená gesta rukama, nekonečné mletí pantem. Když se skupina Italů dá do družného hovoru, slyšíte to o tři bloky dál. Italská kultura sice možná kdysi za něco stála, ale to už je pár tisíc let zpátky. Dneska jim zbyl už jenom Eros Ramazzotti, ten hrabě, co randil s Bartošovou a italská fotbalová liga, kde si maníci devadesát minut upravují nagelované účesy, dokud rozhodčí nefoukne do píšťalky a zápas za stavu 0:0 neukončí.

Měl jsem tedy o Italech opravdu špatné mínění a snad proto mi osud seslal tuhle drobnou dívku. Ani jsem ji nechtěl balit, to bych se ostatně u Italky ani nebyl namáhal, ono to prostě šlo nějak samo od sebe. Ukázalo se, že si ohromně rozumíme. Zbořila na padrť všechny předsudky, které jsem k ní mohl chovat. Uměla perfektně anglicky a měla trochu nedbalý, ale přesto elegantní a svébytný styl oblékání. Myslím, že většina Italek to má naopak – na styl oblékání tolik dbají, a tak úzkostlivě volí šatník, aby se v ničem nelišily od všech ostatních Italek. Zkuste se projít někdy v jarních měsících po centru Padovy nebo Florencie a uvidíte, co tím myslím.

Nikomu nevnucovala svoji přítomnost, nepřeřvávala své okolí, neprojevovala se hlasitě. Ale přece okouzlovala všechny kolem sebe. Nebyla nijak krásná, takový trochu malý medvídek s hodně vystouplou čelistí. Ale měla neuvěřitelný šarm. Pozval jsem ji na koncert české kapely Bratří Orffů, kde se prodrala před dav stojících diváků a sedla si před kapelu na zem. A poslouchala soustředěně dvě hodiny hudbu, jíž neměla coby cizinka sebemenší šanci rozumět. Dodnes mi nadšeně hlásí, že to pro ni byl jeden z nejhezčích koncertů, na jakém kdy byla. To člověka dokáže zahřát.

Tak romantické, jak jsem to doposud líčil, to s ní bylo i v těch nejintimnějších okamžicích. Žádná jihoeveropská divočina, ale naopak pomaličku, s velmi dlouhými jemnými dotyky a těmi nejněžnějšími polibky. Tahle holka vám nepotřebovala divoce hudrovat pelikána, aby vás dostala do varu. Tahle vás uměla dostat do varu už jen svojí přítomností, několika vzletnými gesty, několika dotyky – a vy jste zažívali pocity, jaké jste nikdy předtím nezažili. To je prostě kouzlo ženy s velkým Ž, něco, o co se mnoho holek pokouší, ale málokterá toho dosáhne. Kouzlo, díky němuž ten okamžik, kdy si tahle malá zubatá opálená holka zapalovala cigaretu, zůstane ve vašich myšlenkách zafixován daleko víc, než když si před vámi jiná krásná osmnáctiletá holka s velkými ňadry rozepnula podprsenku (to jsem si teď jen tak namátkou vzpomněl na jednu Rusku).

Mělo to celé jen jednu vadu na kráse. Díky těmto svým dispozicím si tahle Italka dokázala udržovat celou řadu milenců a já se v té hierarchii bohužel krčil na ne moc dobře bodovaných pozicích. Tahle holka si dokázala otočit kolem prstu leckoho a budiž jí to přáno. Asi jste už z mých článků pochopili, že tomuhle životnímu stylu fandím a sám se jej snažím dodržovat. Takže ačkoliv už se naše cesty dávno rozdělily a dnes tahle slečna dělá šťastným kdoví koho, u mě stále figuruje na seznamu cizinek na těch nejvyšších příčkách. Takže co dnes říkám k Italkám? Paráda!