Průsery v intimním životě: jak vyzrát na žárlivku?

Žárlivka poslouchá za dveřmi | © Depositphotos – TatyanaGl

Chorobně žárlivé ženy. Každý už nejspíše měl tu čest nějakou poznat a vytvořit si na ni názor. Ti šťastnější z nás to nepocítili na vlastní kůži. Z toho, co se doslechli, vnímají soužití se žárlivkou jako scifi s katastrofálním scénářem – potenciálně reálnou antiutopii. Ti méně šťastní zjistili, co to obnáší a nějakým způsobem se situaci přizpůsobili, přetvořili ji k obrazu svému, nebo z ní obratně vycouvali. A pak jsou tu nešťastníci a zatracenci, kteří zažili (nebo nedej bože stále zažívají) opravdové peklo.

Na úvod si dovolím jednu poznámku pro holky: Pokud jste se rozhodly, že tento článek nebudete číst, protože je od začátku koncipován sexisticky a jednostranně, pak vězte, že tak rozhodně není zamýšlen. Je mi jasné, že i v mužských řadách je plno vyhroceně žárlivých hovad. Proto si každou ženskou osobu, na kterou v následujících řádcích narazíte, prosím převeďte do rodu mužského. Díky moc.

Spirála vedoucí do pekel

Znáte to. Dáte se dohromady s pěknou holkou, párkrát se s ní vyspíte (pořadí těchto událostí může být i opačné) a říkáte si, že jste zase jednou vyhráli. Holčina se zdá pohodová, rozumná, sex s ní je na velmi slušné úrovni – prostě bomba. Dokud neuplyne další měsíc. Do jejího chování začne prosakovat jakási prapodivně otravná zvídavost. Zažijete-li něco, čeho se ona neúčastní, má o vás najednou hroznou starost. Touží znát co nejvíce detailů. Kde? Jak? Kdo tam byl? A nepodvedl bys mě, že ne?

Zpočátku se může zdát, že to dotyčná celé myslí s nadsázkou. I když se vás vyptává, nepřestane se mile usmívat ani být povolná. Celý výstup tak připomíná spíše neškodnou parodii na žárlivou scénku, nežli skutečný křížový výslech. Avšak nenechte se zmýlit – toto může být jen počáteční fáze oťukávání. Jak jde čas, podobné otázky se neustále opakují a týkají se stále většího počtu událostí. Z výrazu vaší milé zmizí ten překrásný výraz, začne vystrkovat zoubky a dožadovat se odpovědí agresivnějšími metodami. Osočuje vás ze scénářů vzniknuvších v její hlavě. Snaží se vás psychicky vydírat a hrát na city. Hrabe se vám v mobilu, uráží vaše kamarády a nutí vás pálit za sebou mosty. A ještě k tomu drze tvrdí, že na to přeci má právo. Vy jen s otevřenou pusou zíráte do prázdna, ptáte se sami sebe, kam jste se to kurvadrát jenom dostali. Zjišťujete, že i přes stále vydatné porce dobrého sexu, se vám ta „pohodová holčina“ docela zhnusila.

Ani žárlivost nelze vnímat černobíle

A jelikož tady nejsme žádná sexuálně-vztahová poradna z Brava, nehodlám se tu nějak zvlášť rozepisovat o tom, že žárlivost je do určité míry zdravá, ne-li žádaná. Jasně, holka vám nějakým tím občasným žárlivým výbojem dá najevo, že o vás má opravdový zájem a že jí to s vámi baví po všech stránkách. Vy pak můžete být spokojení sami se sebou. Nejspíš. Já osobně zastávám názor, že existují upřímnější a příjemnější způsoby, kterak vyjádřit náklonnost (jeden z nich nese iniciály B. J.), ale budiž. Stejně tak se dá pochopit, že vaše partnerka žárlí, když je o vás všeobecně známo, že se pokoušíte ohnout jakoukoliv osobu, která ještě neužívá morfium proti bolestem v zádech. Ale to už jsem trochu odbočil od tématu.

Chtěl jsem říct, že ani vztah s tou nejvíce žárlivou ženskou, může mít, alespoň co se sexu týče, něco do sebe. Právě skutečnost, že pro takovouto partnerku jste v podstatě „milovaným“ majetkem, s sebou přináší jisté výhody. Vážně. Dotyčná je totiž obvykle skálopevně přesvědčena o své skutečné lásce a oddanosti. A co z toho plyne? Že se bude snažit udělat vše pro to, abyste jí všechny ty úžasně vřelé city oplatili. Jinými slovy – pokud má ráda sex, dokáže se postarat o to, abyste ho milovali i vy. Pokusí se udělat všechno, co vám uvidí na očích i v rozkroku. A je čistě na vás, jestli budete ochotni zaplatit daň.

Ani protiútok ani defenziva

Skutečně čistokrevná žárlivost je do jisté míry sociálně-patologickou záležitostí. Spočívá v tom, že si vás dotyčná chce definitivně převést na svůj pomyslný účet a střílet ostrými po každém, kdo o vás zavadí jen pohledem. A víte co? Skoro mám chuť říct, že pokud věc necháte zajít takhle daleko, pak si onu pekelnou lekci zasloužíte a nemáte právo si stěžovat. Totiž, když vám sex stačí ke spokojenosti a sexem si zároveň vybíjíte frustraci ze svého pobytu pod mocnářskou pantoflí, pak vůbec nic nevyřešíte. Podobně debilní je začít se chovat stejně a hledat příležitost, jak to žárlivce vrátit i s úroky.

Jediným rozumným východiskem (jak už to v civilizované společnosti bývá) je důkladný orální rozbor záležitosti – tím myslím rozhovor. Důležité je nebát se otevřeně a na rovinu partnerce sdělit, že vás ono orwellovské sledování na každém kroku vytáčí a omezuje. Pokud vás slečna alespoň částečně vyslyší, jste na správné cestě. Ztropí-li vám hysterickou scénu, pak je ten správný čas poslat jí do prdele. Konec konců, pokud se důvěry nedá dosáhnout zdravou a přirozenou cestou, nemá žádný smysl ji budovat zaváděním totalitního režimu.