Nečekaný sex v sauně

Mladý pár v sauně | © Depositphotos – minervastock

Finsko je země kontrastů. Na jedné straně jsou tu nekonečně hluboké lesy, tisíce studených jezer, dlouhé temné noci a zima – tuhá a nesnesitelná zima. Z toho potom pramení i povaha tohoto národa – kamenné tváře, po nichž úsměv přelétne jen zřídkakdy, neustálá odměřenost, chlad.

Jenže na straně druhé právě zde vznikly sauny. Malé útulné dřevěné místnůstky, kde zažíváte pocity neuvěřitelného blaha, když jen sedíte a potíte se a tím potem vyplavujete ven nejen všechny škodlivé látky z vašeho těla, ale také všechny starosti, které doposud tížily vaši mysl. A právě tyhle sauny představují jedinečné místo, kde můžete poznat taky docela jiný aspekt finské povahy.

Není nad to mít hustou síť

Já osobně do Finska jezdím docela často, zavádí mě sem různé služební cesty a mám s tímto národem poměrně čilé kontakty. V tomto případě jsem potřeboval strávit noc v Lahti. Je to dost velké, statisícové město a já uvažoval, kde bych mohl složit hlavu. O hotelech nebo hostelech vždycky uvažuju jako o poslední možnosti – ne snad kvůli penězům, ale nějak nemám rád cizí anonymní prostředí, která jsou všem dostupná, ale nikomu nepatří – preferuju raději domy a byty, které mají svoji vlastní individualitu, protože tam bydlí skuteční lidé a žijí si tam svoje vlastní životy. Couchsurfing je tedy podle mě dobrá varianta, ale úplně nejlepší je, když můžete využít pohostinství nějaké své známosti.

Považuju za své velké štěstí, že jsem si za poměrně krátký čas vybudoval poměrně hustou síť přátel, na něž se v tomhle ohledu dá spolehnout. A někdy ani není nutné, abych na požadovaném místě někoho přímo měl. Úplně stačí, když známost má jinou známost a – všechno se snadno domluví. Obzvláště ve Finsku je to překvapivě snadné – lidi mají k sobě důvěru a vždy se najde někdo, kdo na jednu noc toho kluka z Česka ubytuje.

Dívka s dlouhou šálou

Takže jsem se zkrátka a dobře ocitl v Lahti a na nádraží mi přišla naproti kamarádka mého finského kamaráda. Povoláním učitelka, ale věkem teprve zhruba kolem osmadvaceti let. Obličej měla Mia obmotaný dlouhou a tlustou šálou, jako naschvál, abych nemohl z jejího obličeje vidět víc než krásné pomněnkově modré oči. Následující hodiny jsme strávili obědem, nějakým krátkým nakupováním a základním sightseeingem. Odříkávala základní údaje o Sibeliově hale, jako kdyby to vysvětlovala osmé bé. Jestliže jsem měl ještě ve vlaku myšlenky na to, že by třeba s mladou slečnou učitelkou mohla být nějaká legrace, tak to vzalo za své. Ačkoli jsem se hodně snažil svést řeč na zajímavá témata – její osobní život, její oblíbené kratochvíle – odpovídala zdvořile, ale zachovávala nekompromisní odstup. A na vyhlídce u slavných skokanských můstků jsem ji spontánně pohladil po dlouhých, netradičně tmavých vlasech – hodně razantně se vysmekla, aniž by mi věnovala jediný pohled.

Říkal jsem si, že tahle bytůstka je extrémně neproniknutelná. Zbytek dne jsem se snažil dohrát aspoň tak, aby mezi námi bylo pouto co nejpřátelštější, i když jsem už pomýšlel na to, jak bude Mia hlásit mému kamarádovi, že ti Češi jsou strašně dotěrní.

Mé rozpaky ještě umocnil fakt, že za sebe nechtěla za žádnou cenu nechat zaplatit večeři, a pak také to, že když jsme došli domů, striktně mi ukázala, kde je můj pokoj a kde je její. Mimochodem, bydlela ve vysokém panelovém domu, situovaném nicméně v docela hezké lokalitě, v blízkosti jezera Vesijärvi.

Věj větříčku z Dunaje

Situace pak začala náhle nabírat nečekané obrátky – aspoň tak jsem to vnímal. Pochválil jsem její úctyhodnou sbírku cédéček v obývacím pokoji a zeptal se jí, jestli mi může pustit nějaké své oblíbence. Tím jsem uhodil na správnou strunu – bylo vidět, že tohle je její pýcha, že má hudbu skutečně ráda. A kromě jiného jí i rozuměla. Nakonec chtěla po mně, abych jí pustil nějakou českou hudbu. Zajímalo jí, co je v Česku populární. Zatímco jsem dlouho dumal, jaká česká aspoň trochu úspěšná kapela hraje hudbu, která cizincům nemusí za každou cenu přijít uhozená, objevila se náhle na scéně láhev vína.

Na své oblíbené stránce grooveshark jsem našel nějaký koncert Čechomorů – vřele doporučuju, tohle je dobrá volba, pokud chcete cizincům pustit něco z domácí produkce. Myslete si o tom, co chcete, ale nečesky hovořící jsou z toho vždycky uchvácení. „Zabili Janka, Janíčka, Janka, miesto jeleňa…“ a sedmička dobrého červeného zmizela jako nic.

Pojďme do sauny

„Myslela jsem, že bys třeba chtěl jít do sauny, udělala jsem nám rezervaci“, řekla mi má hostitelka. Venku už byla dokonalá tma – ve skutečnosti bylo ale sympatických deset večer. Na večerní příjemné pohovění v sauně ten správný čas. Pochopitelně jsem souhlasil.

Sauna byla v tom domě veřejná, situovaná v nejvyšším patře. Pochopitelně byla jedna zvlášť pro pány a jedna pro dámy. Mia zmizela s ručníkem přes rameno do svojí dámské a já do pánské. Měl jsem pěkný pocit z toho, že jsme navázali s hostitelkou pouto alespoň přátelské. Chlácholil jsem se tím, že přece jen nejsem za takového blbečka a mé myšlenky směřovaly jen k tomu, jak si v sauně pěkně odpočinu.

Navíc, to co jsem viděl uvnitř, mě dostalo. V sauně byla elektrická kamna, nádoby na vodu a dřevěné lavice. Bylo zde stropní světlo, ale necítil jsem potřebu jej rozsvítit – protože tam bylo okno. Ale jaké okno! Velké, široké a s nádherným výhledem na přístav, na velké jezero a na okolní lesy. Na nebi svítily stovky hvězdiček a ještě víc jich šlo vidět z města, které si pod nebeskou klenbou žilo svým večerním, finsky poklidným životem.

Jak se saunuje po finsku

Tak jsem se zahleděl do té nádhery, že jsem pak hrůzou doslova nadskočil, když jsem uslyšel vrznutí dveří. Otočil jsem se a nestačil se divit. Miina drobná postavička, v Adamově rouše! Z toho, co poznamenala, jsem vyrozuměl, že ženy v sauně nemají ani zdaleka tak pěkný výhled, jako my. Ale hned bylo jasné, že to nebylo to jediné, kvůli čemu přišla. Objala mě nahou paží kolem boku. Měl jsem na sobě šortky a Mia se mi podívala skoro až vyčítavě do očí: „Vidím, že nevíš, jak se saunuje po finsku!“. Než jsem se nadál, tmavěčervené, trochu, přiznám se, neslušivé trenky mi byly staženy dolů. Síla celé téhle scény na mě působila tak, že jsem ho už měl pěkně narostlého. „Polož se na lavici“, byl jsem vyzván. Nekladl jsem odpor. Dal jsem si ruce za hlavu a vychutnával si, jak se cosi příjemného děje s dolní oblastí mého těla. Měla drobné ruce, ale uměla jimi pracovat velmi zručně. Pak začala jazýčkem rejdit na špičce mého pyje, velmi krátce, aby ho pak vzala velkou částí do úst. Díval jsem se u toho z okna a říkal si – takhle vypadá nefalšovaný ráj.

Jako slušný host jsem nechtěl nechat veškerý servis na hostitelce. Takže jsem ji požádal, aby si lehla na mě, zadečkem k mému obličeji. A mohl se začít pěkně starat i o ni. Zkrátka jsme přistoupili k šedesátdevítce. Ona pracovala fantasticky a umím si představit, že bych se v těchhle chvílích už mohl blížit do finiše. Naštěstí v sauně to horko působí tak, že jsem sice dlouho tvrdý, ale tak rychle se neudělám. Nikam jsme nespěchali, ještě jsme si klidně jednou zašli do sprchy a vrátili se k tomu, co jsme načali. Pochopitelně za střídání různých pozic a hmatů.

A pak si sedla na dřevěnou sedačku, pod sebou ručník, a roztáhla nohy. Vklouzl jsem hladce do ní. Na kamna jsme v tu dobu už hodnou chvíli žádnou vodu nenalili, tudíž místnost povážlivě zchladla, ale z nás i tak tekl pot proudem. Vyzkoušeli jsme si různé polohy, co nám tvrdé lavice a omezené prostorové možnosti dovolily. Netrvalo dlouho a bylo hotovo. Ten obrázek jejího štíhlého bříška, na němž se za měsíčního světla pěkně lesklo moje semeno, mám stále před očima. Nádherné.

Vydrželi jsme v sauně ještě dobrých deset minut a dlouho jsme se líbali. Bylo to celé tak neuvěřitelně božské, že jsem nevěděl, jestli se mi to celou dobu nezdá. Scházeli jsme potom dolů, zpět do bytu a ona se na mě celou dobu dívala a krásně se usmívala. A mně bylo jasné, proč je ta sauna pro Finy tolik důležitá. To ona vnáší světlo a teplo nejen do dlouhých studených nocí, ale i do jejich nevyzpytatelných a těžko proniknutelných duší. Dej pánbůh věčnou slávu tomu géniovi, co saunu vymyslel.