Jak se efektivně pomstít za větu „Budeme jen kamarádi!“

„Myslím, že by bylo lepší, kdybychom zůstali kamarádi“. To je věta, která opravdu dokáže vytočit. Ale obzvlášť vás vyvede z míry, pokud to pronáší holka ležící pod vámi, když se jí pokoušíte něžně líbat na krku a šátráte jí přitom levou rukou pod tričkem na již slibně vystouplých bradavkách.

V jedné chvíli myslíte na to, že tenhle sobotní večer se bude nést ve velmi příjemném duchu. Venku úřaduje typicky listopadové pošmourné počasí – a zvlášť ve Finsku si to pošmourno, sychravo a nevlídno, které znáte z českých listopadů, vynásobte alespoň třemi. Vy jste ale v sympaticky vyhřátém obývacím pokoji doma u blonďaté finské holky a těšíte se z toho, že to, co budete zažívat v nejbližších minutách a hodinách, bude pravý opak toho, co se zrovna děje venku.

Ale pak přijde ta věta, ta jediná věta… a je to všechno v kelu. Ještě abych to dovysvětlil – je jasné, že kamarádi můžou mít mezi sebou sex, vzrušující, žhavý, nádherný. Ale tahle věta, v tomto kontextu, v překladu znamená: „Chci s tebou chodit na kafe, chci se ti vypovídávat ze svých problémů, můžeš mě zvát do kina nebo na oběd, ale nechci cítit tvé alkoholové výpary na svém krku a tu ruku dej laskavě pryč, chlíváku!“

Nákladný večer bez pointy

No jo, přiznávám, alkoholové výpary tam byly. Ale to jen proto, že jsem byl s Heidi celý večer, pozval jsem ji do tamperské indické restaurace (jídla jsou tam zatraceně drahá: v podstatě bufet neboli talíř, na nějž si můžete nakládat, co se vám zlíbí, za sedmnáct euro) a potom jsem s ní vyprázdnil jednu láhev vína (taky nákladná záležitost, víte, jak to s tím alkoholem na severu chodí) a nějaké to pivko. Už to vypadalo, že se to všechno zúročí. V objetí jsme dorazili autobusem k ní domů, na pohovce se pode mnou nijak nevzpouzela a můj jazyk jí v puse nijak nevadil. Možná jsem pak udělal nějaký nešetrný pohyb, možná jsem byl až moc hr – a celý pracně budovaný večer, jemuž scházelo jen efektivní zakončení, se sesypal jako domeček z karet.

V rámci zachování přátelských vztahů mě sice nenechala spát na gauči a dovolila mi, abych se s ní vyspal v její prostorné posteli. Ale co byste čekali. Po celou noc byla otočená ode mě zády, a i když jsem se k ní kolikrát nalepil, že prostě musela cítit moje hezky naběhlé přirození na jejích kalhotkách, nechtěla nic. Ani v nejmenším. A má hrdost a duše gentlemana mi nedovolovala se toho na ní domáhat až příliš urputně. Následující ráno jsem nenechal na sobě znát žádný pocit ukřivděnosti nebo frustrace,  loučil jsem se s ní s úsměvy a s přáním, že se brzy zase setkáme. Ale znáte to – na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal – škoda, že Finové nečtou Máchův Máj, snad by mě byla tahle Heidi lépe chápala.

Kterak se karta obrátila

Uplynuly dva týdny, během nichž jsem trochu pracoval, trochu cestoval – a byl zvědavý, jestli se s Heidi ještě uvidím a za jakých okolností. A vida – po třinácti dnech jsme se setkali. Pozvala mě totiž na večírek! Uvedla to slovy „pravá finská party“, jež se měla konat v bytě u její kamarádky Leeny. Přičemž v tomto bytě na kraji Tampere kdysi sama Heidi bydlela. Opustila jej, protože si našla práci v jiném městě a lépe lokalizovaný byt. Svoje staré hnízdečko ale přepustila jedné ze svých nejlepších kamarádek – právě jmenované Leeně.

I líčila mi Heidi nadšeně, jak se těší na to, že uvidí svoji starou rezidenci a jak strávíme večer v okruhu dobrých přátel. To jsme ale ještě nevěděli, jak bude ten okruh dobrých přátel vypadat. Sám jsem pozval kamaráda, ale ten se zdvořile pro nemoc omluvil. Heidi také někomu volala, ale nevyšlo to… a tak jsme se nakonec na té velkolepé finské párty ocitli jen tři – já, Heidi a Leena.

Plnoštíhlá Leena

Leena byla lehce buclatá pětadvacetiletá Finka s modrýma očima a vlasy ještě blonďatějšími, než Heidi. Působila dost plachým dojmem – pocházela z Kokkoly, z malého městečka, kde strávila skoro celý dosavadní život, dokud se nepřestěhovala do přece jen většího Tampere. I tak ale stále nebyla zvyklá komunikovat s cizinci. Poněkud rozpačitě mi vysvětlovala, co studuje a jaké jsou její zájmy a kolikrát do toho musela vstoupit Heidi, aby proces seznamování uspíšila: „Tady Leena velmi ráda navštěvuje…“ – „Tady Leena má takovou zajímavou zálibu v tom, že…“.

Nejlepším prostředkem komunikace s Finy je alkohol. V důsledku toho, že byla očekávána větší skupina účastníků, jsme měli velké zásoby. Nějaké to pivo, láhev bílého vína, láhev červeného vína, láhev šumivého vína a konečně „vakeva viini“ – finská specialita, víno vyrobené nikoli z hroznů, ale z plodů ostružiníku morušky (Rubus chamaemorus). Chlast lehce sladký, zato však silný (15 procent), návykový a ochotně stoupající do hlavy.

Víno za vínem

Už to, že jsme z nějakého důvodu začali šumivým vínem, byla předzvěst toho, že se začnou dít věci. U dřepění u stolu a kecání o banálních věcech dlouho nezůstalo. Rytmická hudba linoucí se z reproduktorů už v průběhu druhé flašky vína vyzvala k tanci. Ztřeštěné pohyby rukou, rádoby vyzývavé kroucení boky a nemotorné, zato ovšem hodně nadšené a zanícené pokusy o break dance.

Třetí láhev vína se nesla ve znamení výuky češtiny. Heidi se radovala z toho, že jí jde výslovnost lépe než Leeně. Děvčata si svědomitě zapisovala nové fráze na papír a předříkávala si je, aby si je lépe pamatovala. Leena a Heidi se totiž dohodly, že mě musí přijet do Česka co nejdříve navštívit. Věty, které po mně Finky žádaly přeložit do mého mateřského jazyka, byly – obzvláště ze strany Leeny – stále lascivnější a lascivnější.

Poslední víno, právě to moruškové, bylo rozhodující. Pěkně nám v tom udělalo jasno. Holky už byly víceméně pod obraz, já (coby Čech mám v tom přece jen lepší trénink) jsem stále vnímal velmi hezky. Takže mi neušlo, že se Leena začala velmi ochotně zdržovat v mé blízkosti. Když si pak přisedla vedle mě, začala pod stolem rukou šátrat proklatě blízko mé dlaně. Nechtěl jsem se zachovat jako špatný a nevděčný host, nerespektující požadavky hostitelčiny, a chytil jsem ji za ruku. Heidi seděla naproti nám a neviděla, že se pod stolem něžně dotýkáme. A ušlo jí také to, jak jsme se v průběhu její první návštěvy toalety začali s Leenou vášnivě líbat.

Hádka

Jak postupoval čas, zábava postupně začala uvadat. Vysoké procento alkoholu v naší krvi už nedovolovalo tvořit jakoukoli kreativní činnost. Kreativně jsme se bavili už jen my s Leenou pokaždé, když se Heidi vzdálila.

Když už bylo jasné, že bude nutné strávit noc v tomhle bytě – a já si říkal, jaká je škoda, že se v tomhle malém jednopokojovém bytečku budeme muset natěsnat všichni tři (protože Heidi už v téhle chvíli jaksi překážela) – došlo k podivnému incidentu. Začalo to tak, že jsme šli dolů do sklepení vzít matraci, aby jeden z nás mohl pohodlně spát na zemi. Leena během této operace řekla Heidi něco, na co má finština nestačila. Každopádně to zřejmě bylo něco ne zrovna přátelského. Kdo ví, jak to připitá Leena myslela, jsem přesvědčený, že nechtěla kamarádku nijak urazit. Každopádně to ale stačilo k tomu, aby se poněkud sebestředná a hodně vztahovačná Heidi namíchla. A začala hádka.

Vy, co neznáte finskou povahu, musíte vědět, že Finové jsou velmi přátelský, až abnormálně mírumilovný národ. Všechen jejich vztek, který pociťují v každodenním životě, neventilují okamžitě ven, jako to dělají jiné národy. Shromažďují jej kdesi vzadu v hlavě v pomyslném škopíčku. Jakmile se ale Finové napijou, alkohol jim stoupá do hlavy. V určitém okamžiku se dostane až k místu, kde je lokalizován ten už slušně naplněný škopíček – a pak dojde k jeho důkladnému vypláchnutí. A že to potom stojí za to. Nepřál bych vám vidět, jak takový typický finský black-out vypadá. Nekontrolují se, najednou to nejsou oni – všechno negativní z nich jde proudem ven.

Leena a Heidi se hádaly, přísahám, víc než hodinu. Obzvláště Heidi byla aktivní a rychle se dostala ke všemu černému z Leeniny minulosti, co bylo nutné přinést na přetřes. Leena se spíše snažila bránit a síru dštící Heidi jaksi umírnit. A já seděl nevinně a tiše vedle nich a snažil se raději koncentrovat na hudbu z přehrávače. Ale nedalo mi to a musel jsem myslet – jak to dopadne? Urazí se Heidi a odejde domů? Takže se budu moci s Leenou klidně vyspat? Nebo nás Leena vyhodí oba dva? Nebo vyhodí jenom Heidi, ale stejně jí doutnající vztek nedovolí mít se mnou sex a já si budu muset vystačit s gaučem?

Rozuzlení

Nakonec to dopadlo úplně jinak. Situace mezi dvěma rozčepýřenými slepicemi (proč mám pocit, že dámská obdoba téhle fráze nevyzní tak dobře, jako „dva rozčepýření kohouti“?) se uklidnila. Heidi si vyčistila zuby a rázně si lehla na matraci. A byla to právě ona, kdo se mě zeptala, kde chci spát já. K dispozici byl gauč nebo místo v široké posteli vedle Leeny. Asi by tam jinak spala právě Heidi, ale pro tu bylo po ostré výměně názorů místo na zemi přijatelnější.

Já hbitě prohlásil, že místo pohovky volím radši postel. Jedním dechem jsem ale dodal, že je to kvůli tomu, že mi gauč připadá krátký. Bylo to ode mě docela rafinované, protože se svými 190 cm to skutečně znělo jako oprávněné zdůvodnění. A tak jsem se zakrátko mohl přitulit k sympatické finské baculce.

Co se dělo v noci

Zhaslo se a já po delší době zase mohl stisknout Leeninu ruku. Věnovali jsme si krátký polibek, tak tichý, aby jej Heidi nemohla zachytit. Tu ale konflikt natolik vyčerpal, že jsme mohli záhy zachytit její pravidelné oddechování. Polibků rychle přibývalo a já začal činit ty pohyby, k nimž jsem se před dvěma týdny s Heidi nedostal. Prohmatal jsem každý centimetr nahé pokožky pod noční košilí a dostal jsem se až k místům, kde už bylo povážlivě vlhko.

Projížděl jsem jí tam prsty, přičemž jsem měl stále uši nastražené, jestli Heidi opravdu spí. Čekal jsem, že se Leena zatím začne věnovat i mně, ale svoji péči omezila jen na poněkud váhavé hmatání rukou na mých trenkách. Já už zapojoval i svůj mrštný jazyk, jímž jsem jí jezdil po klitorisu, zatímco mé dlouhé prsty stále vykonávaly pohyby, které Fince očividně dělaly dobře. Věnoval jsem se jí snad půlhodinu. Zajímalo mě, jestli ji dokážu udělat. Její slabé sténání protínalo tmu a záhy svojí intenzitou překonalo Heidino pochrupování.

Trochu mě zklamalo, že Leena místo pokusu o přípravu mojí maličkosti sáhla rovnou do šuplíku pro kondomy. Taky by jí neubylo, kdyby si na chvíli vzala můj penis do pusy. Šli jsme tedy rovnou na věc. Chvilku jsem to do ní dokázal dobře parkovat, ale pak mi začal trochu slábnout. Když mi ho chtěla Leena trochu pohonit, prvním pohybem z něj sundala kondom. Trochu nešikovná holka, pomyslel jsem si. Ale s druhým kondomem to už vyšlo. Už jsme hodili všechny zábrany stranou a chvíli jsem byl nahoře já, chvíli ona. Kdyby se Heidi probudila, měla by to všechno nad sebou jako na talíři. Ale však víte, když to milujete, není co řešit.

Nechtěla mi to polknout, tak jsme potom museli ještě ve tmě hledat kapesníky. Ale pocity byly i tak docela příjemné. Vedle radosti ze sladkého uspokojení jsem měl radost i ze slaďoučké pomsty.

Heidi asi nepřijede

Heidi nezaregistrovala po celý večer i noc vůbec nic. Myslela si, že prožila víceméně příjemný večer ve společnosti dvou přátel. Nakonec jí to ale neopatrná Leena po pár dnech prozradila. Dostal jsem tak od Heidi hodně naštvaný mail, v němž na mně nenechala nit suchou. Mluvila tam kromě jiného o tom, že fakt, že jsem se líbal nejdříve s ní a potom s její nejlepší kamarádkou, zanechal v obou dívkách jedině pocity opovržení a zloby. Ale já vzápětí Leenu kontaktoval a zjistil, že je Heidi tak trochu vedle. Leena mi děkovala za příjemný večer, projevovala s mojí trochu hédonistickou povahou sympatie a řekla taky, že se těší na naše další setkání, pravděpodobně právě v České republice.

Takže to vypadá, že mě začátkem příštího roku navštíví nikoli dvě, ale jen jediná finská holka. Ale nemůžu říct, že by mi to nějak moc vadilo.