Filipika proti generaci paniců 21. století

Asiat se smartphonem

Kamarádka je právě teď na Erasmu v Anglii a popisovala následující historku – seděla takhle v baru společně se skupinou přátel a vedli spolu družný hovor. Všichni až na nejmladšího člena společnosti, osmnáctiletého Connora. Ten se bavil úplně jinak – měl vytažený telefon a jako o závod na něm datloval různé zprávy. Kamarádka se na něj obořila: „Krucinál, vyser se na ten telefon, teď jsi tady a s náma, tak se bav s náma a ne s lidma kdovíkde!“. Na to osočený zakoktal, že si užívá skvělý večer a chce být v kontaktu se všemi svými přáteli. Na displeji si kamarádka všimla, že má zapnutý chat, na němž Connor živě diskutuje snad se stovkou svých kamarádů. Nicméně, dostal od mé kamarádky takovou čočku, že telefon zůstal po zbytek večera v kapse.

Někdo to umí za pačesy chytit až moc dobře

Asi se divíte, proč vám to vyprávím. Podle mě je to věc, která se našeho tématu týká, a to možná až znepokojivě. Ačkoli v moderní době žijeme doslova obklopeni sexem, svlečené krásky se na nás koukají z každého druhého billboardu na každém kroku a ke kvalitnímu pornu se na internetu dostaneme za tři sekundy, mladá generace, která v tomhle prostředí vyrostla, stále více a více nechápe, jak to „uchopit za pačesy“. Jedním extrémem jsou přehnaně uspěchaná děcka, která do toho jdou až příliš bezhlavě – asi si v té souvislosti vzpomenete na čtrnáctileté školáky z polského Ostrodu, kteří v roce 2010 hráli ve třídě hru pod názvem Hvězda, v níž jde o pořádně divoký gruppensex. Tehdy při tom otěhotnělo hned pět dívek. Je to docela síla, ale musíme připustit, že při vymýšlení pravidel byla děcka docela vynalézavá. Určitě si tuhle hru brzy připomeneme v našem seriálu erotických her.

Každý čtvrtý to nikdy nedělal

Na druhé straně vyrůstá početná skupina mladých lidí, které bychom mohli označit jako plaché asociály. Jsou hodně stydliví, upejpaví a přestože doma u porna masturbují jako o život, ve skutečnosti vůbec netuší, jakým způsobem s opačným pohlavím jednat. Že jsou to jenom moje domněnky? A jak mi potom vysvětlíte to, že v takovém Japonsku je každý čtvrtý muž mezi 30 a 34 roky panicem (podle průzkumu Národního institutu výzkumu populace a sociálního bezpečí)? Čtvrtina reprodukceschopné mužské populace nikdy neměla sex? To se na mě nezlobte, to je podle mě ještě větší síla, než to dětské skotačení v Ostrodu.

Někdo může namítnout, že jsou to Asiaté a ti mají docela jiné kulturní zvyky. To je určitě pravda. Ale ať se nikdo nediví, když to v Evropě bude za nějaký čas stejné, jako je tomu na Dálném východě. Přijali jsme jejich manga, přijali jsme sushi, mladí si rychle zamilovali Pokémony i toho chlapa, co zpívá Gangnam style (já vím, že je to Korejec). Tak proč by si „popularitu“ nezískal i tento trend? Ostatně, jiný institut s názvem National Center for Health Statistics při svém šetření získal údaje, které mi dávají za pravdu. Podle šetření tohoto centra v posledních letech vzrostl počet paniců ve věku od patnácti do čtyřiadvaceti let o 27%.

Pozor, vyletí ptáček, udělej „kačera“

Neberte mě jako jednoho ze staromilců, co mají tendenci pořád brebentit o tom, jak jsou ti mladí neschopní. Já náhodou generačně (se skřípěním zubů) pořád do této skupiny patřím. Jsem s nimi v častém kontaktu. A taky mám oči a vidím, co se děje.

Jdu na koncert a místo lidí užívajících si hudbu vidím desítky lidí, co si to prakticky celé fotí nebo točí na mobil, a pak k tomu na veřejnou diskuzi napíšou, že si to užívají. Jsem v klubu a celý stůl je obsazený mladíky, kteří spolu nediskutují, ale přesto komunikují – prostřednictvím svých vychytralých telefonů chatují na Facebooku.

Místo aby zážitky prožívali, prožívají jen to, že se jimi mohou chlubit. Že mohou tyhle zážitky zvěčnit, zachytit na telefon, a pak to použít ve virtuálním světě jako součást sebeprezentace. Cílem už není jít na párty a získat telefonní číslo od pěti holek a možná se dokonce s jednou z nich rovnou vyspat. Cílem je udělat tam osmdesát šest fotek, na nich „sedmdesát devět kačerů“ (snad nemusím vysvětlovat, co je to duckface) a k tomu získat desítky lajků.

Kuře a sex

Značnou chybou většiny odborníků, kteří tento fenomén zkoumají, je to, že tenhle životní styl mladých lidí chápají jako jejich volbu. Jako by pro ně opravdu byl ten počítač nebo telefon lákavější, než možnost sbalit nějakou skvělou šukézní prcinku. Tak to není. Holky jsou pořád lákadlem. Mladí kluci o nich velmi rádi diskutují, rádi se koukají na porno a na facebooku si okázale dávají stav „nezadaný“. Ale protože se stále neděje to, aby jim nějaká holka napsala: „hele, ty seš suprový borec, líbí se mi tvoje profilovka a dneska večer jsou rodiče pryč a nechali mi v troubě kuře, nepřijdeš na večeři a na to… jak se tomu nadává… sex?“, nedělají raději nic. Svoje kuře si sní doma, pokud jim ho maminka ohřeje v troubě.

Forever alone

Skutečných holek, jejichž těla jsou tvořena z masa a kostí, a nikoli z barevných pixelů, se bojí. Podvědomě tuší, že je asi nesbalí tím stylem, jakým to dělají pornoherci ve videích, ale na sofistikované způsoby balení nemají ani odvahu, ani sebevědomí, ani fantazii. Takže jak říkám, nedělají nic. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Virtuální svět je útočištěm. A protože na facebooku najdou kopec lidí sobě podobných, a protože se zrodily různé memy, například „Forever alone“, tak se můžou utěšovat tím, že jejich životní styl je úplně normální.

Proč souložit, když to za vás udělají jiní

Zprostředkované zážitky nahrazují ty skutečné. Nemusíte být na koncertě, byli tam nějací jiní lidé, a tak si můžete pustit jejich videa z youtubka. Nemusíte zkoumat nové restaurace ve městě, byli tam nějací jiní lidé a můžete vidět jejich fotky: „dneska jsem měl k obědu óbr ňamku“! A nemusíte ani souložit, i to za vás už udělali jiní. Díky tomu budou mít ještě dlouho Johnny Sins, Ava Devine, Amy Reid a jejich následovníci za co kupovat chleba. Jestli je to ale to správné, to nechám na vašem posouzení. Nebojte se napsat váš názor v komentářích.